Horní Měcholupy zachránily divizi

24.06.2016 11:08

Horní Měcholupy zachránily divizi. Hrál bych klidně dál, říká kouč Slezáček

Horní Měcholupy zachránily divizi. Hrál bych klidně dál, říká kouč Slezáček

16. června 2016 07:00» Nervozita je pryč. Horní Měcholupy zachránily divizi B, když jistotu měly už kolo před koncem. Nic na tom nezměnila ani porážka ze středečního večera 1:2 doma s Louny. Měcholupy skončí uprostřed tabulky, což je pro tým trenéra Jakuba Slezáčka odměnou, kterou možná ani nečekal. „Moc si vážím toho, jak tým nejdůležitější zápasy odehrál. Třeba po Úvalech jsem byl šťastný, jako už dlouho ne,“ povídá mladý trenér.

Naposledy jsme se viděli po zápase s Lovosicemi (0:3). To tým dostal od vás pořádně naloženo. Myslíte, že si to hráči vzali tak k srdci?
Od toho zápasu se to zlomilo. Kluci věděli, že přístup v utkání s Lovosicemi nebyl odpovídající. Pokud si někdo neuvědomoval, v jaké jsme situaci, tak tady už prostě musel.

Co se od té doby zlepšilo, nebo hráče tlak v podobě boje o záchranu vyburcoval?
Vzali to za své tři nejzkušenější hráči – Klír, Markuzi a Čech. Ostatní na těch třech viděli, jaký mají přístup, pochopili, o co jde. Bojovali jsme jeden za druhého, na hřišti nechali všechno. S Lovosicemi to byl z naší strany asi nejhorší výkon. Máme mladý tým, hodně je to o prvním gólu. Když zachytíme nástup, tak to končívá dobře…

Každopádně vás asi ta facka od Lovosic nastartovala. V závěru soutěže jste na cestě k udržení divize prohráli jen v Českém Brodu, kde to málem po báječném finiši taky skončilo ziskem bodu. Prohráli jste 2:3.
V tomhle směru je vidět, že když jde do tuhého, tak to tenhle tým umí zvládnout. Za to si zaslouží obrovskou pochvalu. Přitom jsme šli do zápasu třeba jen v jedenácti lidech, což byl někdy problém. Například v Litoměřicích, kde jsme dostali gól v poslední minutě. Kdybych tam měl víc lidí, tak bychom to asi dostřídali. Na druhou stranu: po dvanácti kolech jsme měli jedenáct bodů a byli předposlední, horší byly jen Louny.

To je v konečném účtování pořádný posun. Čím ho vysvětlíte?
My jsme nezachytili začátek. Za prvních osm kol jsme dali jen pět gólů, což byla katastrofa. Postupem času se začali vyrovnávat s divizní hrou mladí kluci, co přišli z Viktorky Žižkov, zvykli si na to, co je třeba. Jsou to kluci ročník narození 96, naskočili do dospělého fotbalu a byli v situaci, kterou prostě dřív nezažili.

Byl právě tohle základ, že se nakonec povedla záchrana?
Bylo toho víc. Třeba se nám povedlo vyhrát šest zápasů venku. Proč, to je otázka. Každý tým nějak kalkuloval, co může stačit k záchraně, proto bylo potřeba překvapit v utkáních, kdy to nikdo nečekal. Kluci při zápasech venku ukazovali obrovskou vůli. Zásadní góly stříleli už zmiňovaní Markuzi, Čech a Klír. A určitě chci zmínit utkání s Úvaly.

To jste zvládli, ale asi to byly pořádné nervy, že?
Prohrávalo se 0:1 a ukázala se morální síla našeho týmu. Všichni věděli, že máme pětačtyřicet minut na to, aby se s tím něco udělalo. Ve hře byla záchrana divize. V tomhle směru to byl nejzásadnější zápas, protože týmy okolo vyhrávaly a na Úvaly jsme ztráceli dva body. Ale zvládli jsme to a ukázalo se, jak dokáže být naše kabina pracovitá. Moc si toho vážím, jak to tým v rozhodujících chvílích odehrál. Po Úvalech jsem byl šťastný jako už dlouho ne.

Záchranu jste si vybojovali definitivně vítězstvím v derby s Meteorem. Bylo to hodně vyhecované?
Bylo to derby, bývá to tak. Hráči i lavičky se znají, jsou tam emoce. Každý chce vyhrát, a když jde o týmy z jednoho města, tak samozřejmě chcete mít třeba lepší bilanci ze vzájemných zápasů, když už nejste lepší v tabulce. Nám k záchraně stačil bod, ale na ten jsme nehráli. Hodně emocí vzbudila penalta, ale kdyby se domácí podívali na video, tak by si snad zpětně uvědomili, že jim ty emoce trochu zastínily úsudek.

Horní Měcholupy díky tomu nakonec figurují na hraně první a druhé poloviny tabulky, co na to říkáte?
Konečně to z kluků spadlo. Chci skončit co nejlépe, v mých očích je to důležité. Máme 43 bodů, když se podívám o dvacet kol zpátky, tak by tomu asi moc lidí nevěřilo, že na tom budeme takhle. Ten počet bodů je náš úspěch. Loni jsme byli osmí a uhráli 44 bodů. A to nás výrazně posilovali hráči z Viktorie Žižkov.

Když se ohlédnete za touhle sezonou, v čem mohly být Horní Měcholupy lepší?
Určitě v produktivitě. Poslední kola už jsou, co se týče střílení gólů, lepší. V závěru se to trochu protrhlo. A taky jsme určitě mohli uhrát víc bodů. Když se takhle ptáte, tak první, na co si vzpomenu, jsou zápasy s Vilémovem a s Rakovníkem. V prvním případě jsme udělali dva body, v tom druhém žádný. Tady se ale body měly uhrát.

Na tom se ale mohla třeba podepsat i zmíněná marodka, ne?
Na jaře jsme se zdravotním stavem hráčů hodně bojovali, ale vždycky jsme byli ve stavu, abychom mohli zápas odehrát. A co se týče produktivity, tak prostě nemáme hráče, co dají patnáct branek za sezonu. Jsme schopní vyhrávat zápasy 1:0. Samozřejmě, že v takové chvíli jsou to pro trenéra muka. Vedete 1:0 a lítá vám to tam do vápna. Toho bych se klidně ušetřil.

Jste rád, že sezona končí a trochu si odpočinete? Asi to byly pořádné nervy, že?
Když se hraje o postup nebo záchranu, tak to má samozřejmě na tělo a organismus nějaký dopad. Ale teď, když jsme se na konci sezony docela rozjeli, tak se mi ani moc končit nechce. Hrál bych klidně dál. Kluci už to volno ale vyhlížejí. V součtu jsem rád, že jsme ty výhry o gól udělali.

Poslední utkání s Louny jste si předehráli, proč?
Měli jsme hrát v neděli, ale ta je směrem k ukončení sezony taková nešťastná, následuje pracovní den. Takhle jsme hráli ve středu a je tam nějaký prostor…

Letní pauza bývá kratší, jak si odpočinete?
Teď dojedu ještě týden v práci, pak vyrazím s přítelkyní k moři. Úplně vypnu a užijeme si to. Už se taky těším a odstřihávám metr.