PSK Union - SKHM 2003 4:5

18.05.2014 17:08

PSK Union vs. SKHM 2003 - 4 : 5. Hráno 16. 5. 2014

 

 

V pátečním, chladném odpoledni, jsme zavítali na hřiště soupeře PSK Union do Strašnic. Malá vsuvka: trochu jsem si zavzpomínal na své rané mládí (bylo mi 8 let?), kdy jsem tu asi rok válel (....nebo se válel?) za tehdejší policejní klub  Rudá hvězda Strašnice. No, vlastně jsem až tak moc nevzpomínal, je to přeci jen už dávno. Nyní, téměř po 32 letech jsem zde opět stanul, ovšem ne jako hráč, ale jako doprovod našich mazánků.

 

Nuže, čekal nás poměrně silný soupeř, kterého jsme na podzim sice porazili 7:5, ale co si pamatuji, tak jsme téměř celý zápas tahali za kratší konec provazu, neustále jsme dotahovali skóre a až v poslední čtvrtině jsme rozhodli o našem vítězství. A i dnešní zápas byl podobný. Sice skóre dotahoval soupeř, ale průběh zápasu byl velmi vyrovnaný.

 

Do 1. čtvrtiny zápasu jsme vkročili dobře. Hned zkraje se nám podařilo vstřelit branku a nedlouho potom jsme přidali ještě jednu. O moc víc brankových příležitostí jsme však neměli, soupeř hrál velmi urputně, místy i nečistě, a to některým naši borcům moc nevyhovovalo. Nicméně jsme soupeře do žádných šancí nepouštěli a tudíž 1. část hry skončila poměrem 2:0 v náš prospěch.

 

Po krátké pauze jsme vlítli do 2. čtvrtiny zápasu. A to doslova, protože hned v 1. minutě jsme dali gól a tím odskočili soupeři na rozdíl 3 branek. V tu chvíli to možná vypadalo, že vše půjde hladce „jak po másle“ a naši hoši budou v klídku dávat góly a bude hotovo. Velký omyl! Soupeř ještě přidal na aktivitě, přitvrdil a naši chlapci, ukolébaní třígólovým náskokem, začali trochu nestíhat. K tomu si ještě na střídačce pořád na něco stěžovali a fňukali (alespoň někteří jsou opravdoví mistři výmluv) místo toho, aby taky zapnuli na plný výkon a přitvrdili v osobních soubojích. Ale to se málokomu chce, ono to občas zabolí. Takže hned vzápětí po námi vstřeleném gólu skóroval i soupeř a začal to pěkně mydlit. Naši borci si najednou nebyli schopni kloudně nahrát natož se probojovat do nějakých šancí. Na vše měli méně času a tak občas zbrkle odevzdávali míč soupeři. Nás to pak stálo mnoho sil vybojovat míč zpět. Je pravda, že klukům je 10 - 11 let, takže jim vyčítat, že tuto pasáž hry nezvládli takticky, asi nemá smysl. To vše přijde věkem a hlavně počtem odehraných zápasů . A také je důležité mít řádně vyčištěné uši, jelikož některé chyby stále opakujeme dokola i přes x-té upozorňování od trenérů. Konec mentorování, zpět k zápasu. Zápas pokračoval stylem výše popsaným, takže soupeř bohužel skóroval do konce čtvrtky ještě jednou a stav zápasu byl po jejím konci 3:2, stále v náš prospěch.

 

V nastalé pauze museli trenéři chlapcům důrazně domluvit a přesvědčit je, aby se nenechali od kluků z Unionu přetlačit. Protože to byl ten zásadní fakt, proč jsme přišli o nadějný náskok.

 

Buď se stal zázrak a kluci vyslyšeli rady trenérů anebo to byla jen náhoda, nicméně je pravda, že naši borci skočili do 3. čtvrtiny mnohem agresivněji a odhodlaněji. To se projevilo vstřelenými góly v 5. a 6. minutě a opět jsme měli opticky klidný, třígólový náskok. Bohužel úplně na konci čtvrtiny, v poslední minutě či snad vteřině, zahrával soupeř přímý kop a dal nám gól do šatny. Skóre tedy bylo 5:3.

 

4. čtvrtina byla plná osobních soubojů, ale velmi chudá na šance či nějaké pěkné akce. Vzhledem k tomu, že jsme vedli, tak nás to tolik mrzte nemuselo. Kluci vcelku odpovědně bránili a soupeře nepouštěli do žádných větších šancí. Nakonec, v samém závěru, se skóre ještě jednou měnilo, bohužel v náš neprospěch. To však již bylo opravdu vše a se soupeřem jsme se rozloučili výhrou 5:4. Jak říká Míra Bosák: „Bylo to o prsa vietnamské ženy“.

 

Další zápas hrajeme doma s Královicemi. Snad to nebudou takové nervy a kluci opět rozjedou svůj brankostroj na plný výkon. No uvidíme............ (pravil slepý).

 

J.Novotný