Rozhovor pro Fotbal Praha

14.08.2014 15:01

13. května 2014 08:00» Už jen teorie dělí od pádu do divize Horní Měcholupy. Šest kol před koncem ČFL má tým trenéra Jakuba Slezáčka po prohře s Admirou 2:4 jen minimální šanci, že nespadne. Tým, který je farmou druholigového Žižkova, se ale pere s osudem, byť je s padákem smířený. „Změnili jsme strategii, šanci dostávají mladí,“ řekl k situaci Slezáček v dvojrozhovoru s hrajícím asistentem Zdeňkem Houšteckým.

Jak hodnotíte situaci týmu po prohře s Admirou? 
Slezáček: Teď už snad není ani matematicky možné, abychom se zachránili. Rozhodl o tom hlavně první anglický týden na jaře. Měli jsme do jara dobrý vstup, ale pak jsme ze tří zápasů nevytěžili ani bod. Proti Kunicím (0:1) a Chrudimi (1:2) jsme využili maximální počet posil z áčka a nezískali jsme ani bod. Pak jsme jeli do Varů, tam se taky prohrálo 0:3, takže v tu chvíli už šance na udržení byla minimální. 
Houštecký: Z druhé ligy spadnou dva pražské týmy, takže z ČFL půjdou dolů čtyři mužstva. Bylo to delší dobu dané. Kluci ale vědí, že chceme vyhrávat, vždycky chceme udělat co nejlepší výsledek. Mrzí mě, že se padá. Jenže my jsme třeba mužstvo našlápli, přišlo devět kluků z áčka a stejně jsme ty body neudělali. Teď ať hrají mladí a sbírají zkušenosti v takových zápasech, když budou sedět na lavičce, tak to nic neřeší.

Vypadá to, že jste se sestupem smíření, ale porážka v derby stejně bolí, ne?
Slezáček: Z výsledku jsem zklamaný. Úvod jsme měli dobrý, byla tam neuznaná branka po rohu, nátlaková hra. Bohužel jsme po menším zaváhání dostali gól od Červenky, který tady na podzim hrál. To už je takové pravidlo. Pak jsme měli hluchých dvacet minut. Probralo nás až břevno Bočka ze třiceti metrů, skočilo to na čáru a ven. Díky bojovnosti Suka a zakončení Holíka jsme se dočkali vyrovnání, ale obrovskou nekoncentrovaností jsme vyrobili za půl minuty strašně lacinou, hloupou penaltu a dostali soupeře do sedla. To se nám stalo i Chomutově. I na začátku druhé půle jsme měli šanci a místo ní přišel gól na 1:3. Sice jsme snížili a dostali se do utkání. Ale přišel trestný kop, chyba brankáře. Pak už se to jen dohrávalo, z naší strany to byla křeč. 

Hodně důležitá byla penalta chvíli před poločasem. Ta Admiru mohla uklidnit, nemyslíte? 
Houštecký: Po krásné akci jsme dali gól na 1:1. Jenže pak jsme soupeři nabídli penaltu. Byla to nezkušenost našeho stopera, byl staticky postavený přímo čelem na hráče v náběhu. Chtěl mu míč vypíchnout, ale nechal tam nohu. Viděl jsem to z lavičky, penalta byla bez diskuse, jasná. 

Je to nejspíš daň za nezkušenost… 
Slezáček: Tým, co hrál proti Admiře, byl velice mladý. Byli tu kluci, co nastoupili poprvé od začátku. Sbírají starty, šest hráčů bylo narozených dříve než v roce 1993. Z těch ran, kdy soupeř po našich gólech dvakrát rychle sám skóroval, jsme se nedokázali zvednout. Jsme prostě na nějaké cestě, kdy mladí kluci dostávají šanci za tu pracovitost během celé sezony. Získávají zkušenosti. Chtěli jsme, abychom si užili zbytek soutěže, hráli fotbal a stříleli branky. Každý zápas má kvalitu, je to sledované. Pro hráče by to měla být odměna. 
Houštecký: Pro hodně kluků je to vrchol, co zatím hráli. Určitě tam ta nervozita je, protože se chtějí ukázat. Ale pod tlakem nejsou, snažíme se jim vysvětlit, že si musí na hřišti dovolit, předvést, co v nich je. Ne se zašívat, schovávat. Chceme, aby hráli fotbal. Když se jim nepovede nějaká fotbalová věc, tak jim určitě nikdo nic neřekne. Když se na něco vyprdnou, nebo něco odfláknou, tak za lajdáctví samozřejmě dostanou za uši.

Některé výkony vás v tomhle směru musely potěšit, ne? Třeba Boček byl hodně vidět a nejen kvůli parádní ráně do břevna.
Slezáček: Určitě bych na derby s Admirou našel i pozitiva, individuální výkony. Nastoupili kluci, co celou sezonu čekali na šanci. Holík, Boček, ten odehrál velmi dobrý zápas. V přeboru si tihle hráči říkali o šanci a jsou plnohodnotnými členy týmu. Je na nich vidět vzestup. To derby s Admirou mělo kvalitu. Nehráli jsme tady to, co proti Roudnici. Tehdy jsme sice získali bod, ale teď jsme se dostávali dopředu, posunuli jsme se. Kluci chtějí víc hrát fotbal. 
Houštecký: Teď už z áčka nikdo nechodí a dostávají šanci mladí kluci, abychom je viděli do příští sezony. Nevíme v tuhle chvíli, jak se to bude tvořit. Máme juniorku, farmu. Když se ale kluci budou ukazovat dobře, tak můžou naskočit třeba do přípravy s áčkem. Co se týče třetí ligy, už je to bez nervů, měli by se chtít ukázat. A některé výkony určitě byly slušné.

Stejně se ale zdá, že porážku těžko koušete… 
Slezáček: Priority jsou jiné, ale nikdo nechce prohrávat. Podle kvality hry a našeho výkonu jsme měli vytěžit víc. Výsledkově i bodově. Hodně mě mrzí čtyři inkasované góly, to nás sráží. Teď se dva zápasy nepovedly brankáři, který nás dřív podržel. To ale zase nehráli jiní hráči dobře. Nebudeme to házet na jednotlivce, jsme tým. Admira byla v derby produktivní, my jsme jí to ale hodně usnadnili. To mě mrzí nejvíc. Kdyby nás přehráli kvalitou a ve všech směrech, tak si řeknu, že to tak prostě chodí. Ale my jsme jí nabídli šance i branky, to je naše chyba. 
Houštecký: Admira k nám přijela s cílem vyhrát, potřebovala body. Ale my jsme jí to nenechali bez boje. Lehké to neměla. Měli jsme i dobré, byť nedotažené šance. Admira má zkušené hráče a pro naše kluky je to škola. Musíme být trpěliví, směřujeme tým do budoucna a tyhle zápasy našemu mužstvu jedině pomůžou, i když kluci třeba někdy dostanou vynadáno… 

Přesto šel k mladíkům v průběhu utkání na hřiště i váš asistent a veterán Houštecký. Proč?
Slezáček: Když se podíváte na jeho rok narození, devadesát procent mužstva by mohly být jeho děti, on tam působí jako kantor. Měl by kluky usměrnit, aby chtěli balon, aby chtěli hrát. Takhle jsme to nastavili, potřebujeme to. Ví, že jeho role je taková, přijal to a pomáhá s výchovou přímo na hřišti.

Ve chvíli, kdy už tým nemine sestup, by se na hřiště tak zkušenému borci nemuselo chtít. Vy jste si ale zápas užíval a dirigoval mladé spoluhráče. Jak jste se cítil?
Houštecký: Já se furt beru víc jako hráč než trenér. Ke klukům mám blízko. Je vidět, že jsou snaživí, poslouchají, co jim říkám. Snažím se jim pomoci. Na hřišti to mají z první ruky. Já sám jsem se učil v Neratovicích od starého Votavy. Mně bylo sedmnáct, jemu čtyřicet. Ve Viktorce byl v téhle roli zkušenějšího hráče Jarda Šilhavý a teď mám tuhle roli já.